Máme štěně – první dny doma

V tomto článku společně probereme:

• jak docílit, aby si štěně co nejrychleji zvyklo na nový domov
• jak reagovat na projevy smutku či strachu
• jak jej učit hygienickým návykům
• jak jej seznamovat s dalšími členy domácnosti

Nové prostředí, noví lidé, nové situace

Konečně nadešel ten den, kdy jste si domů přinesli vytoužené štěně? Nepochybujeme, že pro vás je to jeden z nejšťastnějších okamžiků v životě. Pro vaše štěně je to ovšem obrovská změna. Představte si, že jste celý svůj dosavadní život byli stále v přítomnosti své matky a sourozenců, znali jste především náruč chovatele či opatrovníka v útulku. Najednou jste v novém prostředí, úplně sami, s cizími lidmi – to je opravdu mnoho změn pro tak malé stvoření.

Jak mu tedy můžete pomoci, aby se co nejlépe a nejrychleji aklimatizovalo?

1. Vyhraďte si na něj dostatek času a nikam nespěchejte

Pokud je to možné, naplánujte si odběr štěňátka tak, abyste měli na sebe dostatek času. Ideální je vzít si pár dní dovolenou a vyzvednout si štěně u chovatele v dopoledních hodinách, aby se mohlo detailně seznámit s novým prostředím ještě před dlouhým nočním spánkem.
V případě, že vás čeká delší cesta autem, připravte si do zásoby ručníky a ochrannou deku. K zabavení a zkrácení dlouhé chvíle můžete štěňátku vzít plyšovou či gumovou hračku. Krmit během jízdy nedoporučujeme, pokud nebudete cestovat několik hodin – štěně může již kvůli samotné jízdě autem trpět nevolností.
Po příchodu domů nechte štěně, aby samo prozkoumalo tu část bytu nebo domu, kde bude trávit nejvíc času. Pokud na něj doma už netrpělivě čekají děti či další členové domácnosti, zajistěte, aby se na něj hned samou radostí společně nevrhli. Vysvětlete jim, že pro štěně je nejlepší, když se s nimi seznámí postupně a až poté, co si obhlédne svůj nový domov. Těch pár minut navíc už určitě vydrží!
Pamatujte na zásadu číslo jedna – vše s rozvahou, dobrou náladou a klidem. Ukažte svému štěňátku, že v novém domově mu nic nehrozí – vládne zde klidná atmosféra, nikdo nikam nespěchá, nezní zde děsivé zvuky a v případě, že bude hledat útočiště, je zde k dispozici vaše náruč.

2. Vezměte mu kousek z původního domova

Je dobrým zvykem, že chovatel vám dá při odchodu deku či kousek látky, kterou měla štěňátka několik dní ve svém boxu či ohrádce. Pokud ne, zkuste se s ním dopředu dohodnout, aby vám takto napachovanou látku poskytl. Vám asi nebude příliš vonět, ale štěně z ní bude cítit své sourozence a matku, což mu pomůže, aby se cítilo bezpečně. Umístěte mu ji do jeho nového pelíšku či kennelky – největší službu totiž udělá ve chvíli, kdy štěně bude usínat či zůstane o samotě. Můžete mu tam přidat i přenosné hodinky, které svým tikáním připomínají tlukot matčina srdce (dávejte však pozor, aby je štěně nerozkouslo).
I na samotu ho zvykejte postupně – na začátek opusťte jen na pár vteřin místnost, ve které se nacházíte. Největší zkouškou bude první noc. Je na vás, jaký režim zvolíte – někdo spí první noc v místnosti se štěňátkem, jiný se po uspání přesune do své ložnice a nechá štěně o samotě v ohrádce. Buďte připraveni, že ho budete muset po pár hodinách vyvenčit a že může naříkat.

3. Vytvořte si společné zvyky

Na nový režim v domácnosti si musí zvyknout nejen váš pejsek, ale i vy.

Zkuste si už od začátku vytvořit společné rituály, které vnesou do vašich životů řád. Ať už to bude procházka ihned po probuzení, čas na hru po ranní kávě, večerní trénink hrou, či učení oddechovat a odložení štěňátka do ohrádky nebo klece ve chvíli, kdy doma pracujete.

Snažte se dodržovat i přesný čas krmení – malá štěňátka je třeba krmit minimálně 3x denně. První dny používejte krmivo, na které je štěně zvyklé od chovatele, a nechte ho se v první řadě aklimatizovat na nové prostředí a lidi. Předejdete tak nechtěným trávicím obtížím, které mohou být důsledkem příliš velkých změn.

Změnit krmivo můžete vždy, ale šanci na co nejsnazší průběh zdomácnění máte jen tady a teď. 😊

4. Každou situaci řešte s úsměvem a pejska nelitujte

Počítejte s tím, že štěně může něco zničit, reagovat na novou věc jinak, než si představujete, nevnímat vás v obtížné situaci či projevit majetnické sklony a chránit si jídlo nebo místo. Neztrácejte v těchto situacích rozvahu a zachovejte pozitivní přístup a klid. Přestože víme, že to může být občas náročné, myslete na to, že si chcete se svým psem vybudovat krásný vztah založený na důvěře a správné komunikaci. Každý pes se totiž musí nejprve naučit, co se ve světě lidí sluší a že u vás platí nějaká pravidla. A vždy se to dá vysvětlit po dobrém. 😊

Myslete na to, že štěně více než samotná slova vnímá intonaci vašeho hlasu. Budete-li znít radostně a chválit ho i za úplné drobnosti, přilne k vám mnohem rychleji a bude i lépe zvládat nové situace.

Jak se vypořádat se smutkem a strachem?

Nachystejte se i na to, že vaše štěně nebude 24 hodin denně veselým stvořením bez starostí, ale může být i smutné nebo se něčeho bát. Nejedná se přitom o vaše selhání – projevy strachu podmiňují i samotné vývojové fáze psa.
Štěňátka zažívají typicky mezi 5. až 8. týdnem života první období zvýšené odvahy, kdy do sebe doslova nasávají všechny nové věci jako houba a dobře zvládají i náročné a stresové situace. To se děje ještě u chovatele, je proto velmi důležité, aby jim v této době poskytl co nejvíce podnětů k objevování. Po tomto období následuje období strachu, které trvá až do 10. týdne – tedy první 2 týdny, co máte štěně doma.

To ale neznamená, že tyto 2 týdny máte zůstat zavření doma – naopak, využijte je k socializaci (o té si povíme více v dalším článku). Dávkujte mu však vše s mírou (a i s ohledem na to, že ještě není plně očkováno).
V případě, že se bude něčeho bát, tak ho nelitujte, ale naopak ho podpořte svým radostným projevem, odveďte jeho pozornost na hračku či pamlsek a ukažte mu, že se vlastně nic tak strašného neděje. 😊 Samozřejmě, je-li štěně z nějaké události či prostředí vystrašené natolik, že vůbec nevnímá a panikaří, neprohlubujte tento extrémní zážitek, vezměte jej do náruče a z dané situace odejděte – i to však proveďte v klidu a bez chlácholivých řečí. Takovým krizovým situacím se však snažte předcházet.

Co dělat v případě, že vaše štěně truchlí, kňučí či vysloveně naříká? S projevy smutku se budete setkávat zejména ve chvílích, kdy zůstane o samotě. Opět nejde o žádné vaše selhání, ale o přirozenou reakci, jelikož dosud nebylo samo.
Základem je postupnými kroky štěně naučit, že se vždy vrátíte, a nedělat z odchodů ani příchodů žádnou velkou událost. To znamená neloučit se smutným hlasem, nevítat se výskoky až ke stropu a opět – pejska nelitovat. Pokud budete odchody ze začátku zkoušet přesunem do vedlejší místnosti, poslouchejte, jestli štěně nekňučí, a vytrvejte – po pár pokusech s kňučením se uklidní – a to je přesně ta správná chvíle, kdy se vrátit zpět.

Jak na hygienické návyky?

Jako správný pejskař jistě počítáte s tím, že se štěňátkem to bez nehod doma nepůjde. Štěňátko totiž ještě nedokáže plně ovládat svěrače a má samozřejmě menší močový měchýř než dospělý pes. K čistotnosti je však třeba ho vést již od prvního dne.
Ze začátku je třeba chodit ven opravdu často – ihned po probuzení i před spánkem, po jídle, po hře či běhání. Jednodušší to mají ti, kteří bydlí v domě s oplocenou zahradou – štěně stačí jen přenést na trávu a čekat na vykonání potřeby. V bytě je to o něco náročnější, protože cesta výtahem trvá dalších pár vteřin (a také ven asi jen tak nevyběhnete v pyžamu 😊). Pro případ nouze někdo využívá i absorpční podložky či umělý trávník se sběrnou podložkou. V tomto případě se kloníme více k umělému trávníku, jelikož svou strukturou připomíná ten skutečný. A věřte, že psi při vyprazdňování řeší i takovou drobnost a postupně si najdou svá oblíbená místa.

Mnoho štěňátek neudrží svou moč ani v situacích, kdy prožívají velkou radost – tedy například, když se s nimi přijde pomazlit návštěva. V případě, že dojde k nějaké nehodě, pejska netrestejte a bez emocí provedenou potřebu ukliďte. Naopak, velkou chválu i pamlsek mu poskytněte ve chvíli, kdy se venku vyčurá nebo vykaká.
Každému pejskovi může trvat různě dlouho, než se plně naučí hygienickým návykům. Závisí to i na výše zmíněných okolnostech – zda žije v bytě, zda jde o velké nebo malé plemeno, zda má venku možnost se v klidu vyvenčit nebo se to musí naučit v rušném městském prostředí. Nezoufejte tedy, pokud se občasné nehody stanou v jeho 4 nebo 5 měsících – čistotnost by obecně, i s ohledem na jeho fyziologické možnosti, mělo zvládnout do pololetí svého života.

Seznámení štěněte se zbytkem rodiny

Přichází štěně do domácnosti, kde žijí další dvounozí či čtyřnozí členové rodiny? Jak jsme zmiňovali již výše, seznámení by ideálně mělo probíhat postupně. Opatrní buďte zejména u dětí, které se jistě na roztomilého pejska těší, ale svými radostnými pohyby a hlasem mohou štěně vystrašit – obzvlášť, pokud na ně nebylo zvyklé už u chovatele.
Dětem tak trpělivě vysvětlete, že štěně je živý tvor, který potřebuje prostor, a rychlé či hlasité projevy jej mohou znejistit. Při kontrolovaném seznámení a správném vedení dětí k tomu, jak se k němu mají chovat, si je štěně jistě rychle oblíbí a zamiluje. Vždyť kdo by nechtěl skvělé parťáky na hry a zábavu? 😊

V případě, že máte doma dalšího psa, přistupujte k seznamování pomalu. Ideální je, když se poprvé setkají na neutrální půdě – například na procházce poblíž domu. Předejdete tak tomu, že by si starší pejsek hlídal své území. Po seznámení venku se můžete přesunout dovnitř, oběma pejskům však poskytněte prostor, kam ten druhý nemůže (pomůže k tomu ohrádka či dětská zábrana do dveří) To platí i v případě, že máte doma kočku – štěně může mít tendenci ji honit či vybízet ke hře, která se jí nebude líbit. Vaše kočička by měla mít vždy možnost úniku – ideální jsou vyvýšená místa, kam štěně nedosáhne (stabilní vysoké škrabadlo či poličky zavěšené na stěně).

Věříme, že vaše první dny spolu zvládnete! A ještě jedna rada na závěr – nechtějte od sebe ani od štěňátka rychlé výsledky a posuny. Nejde totiž o žádný závod!

Užívejte si společných chvil a využijte je především k tomu, abyste si vybudovali pevné základy pro váš krásný vztah plný důvěry a lásky.